NAŠE VIZE A PRINCIPY

KAM JDEME? K ČEMU CHCEME PŘISPĚT? 

Rádi bychom, aby si děti odnášely do života víru v to, že věci se budou dobře dít. Víru, že mohou ovlivnit dění kolem sebe. Důvěru v sebe a společnost. 

PRINCIPY lesní školky vychází ze základních potřeb dítěte.

PEVNÝ STŘED

Dítě má potřebu vztahové vazby – vztahovou osobou je nejprve matka, potom oba rodiče a postupně, jak dítě roste a rozšiřuje se i jeho svět, vztahuje se i k dalším lidem jako ke svým průvodcům. Kromě rodiny se stává důležitým také širší společenství a kamarádi.

Rodiče a průvodci dětí by měli neustále hledat odpověď na otázku, co dítě potřebuje a jak vidí svět. Měli by se snížit se do jejich výšky, aby mohli s dítětem mluvit. Měli by před dětmi dokázat také pevně stát, být pevným bodem, ukazovat směr a být dětem inspirací. 

LIDSKÉ VZTAHY jsou to, co utváří náš život a schopnost budovat fuknční vztahy do velké míry ovlivňuje kvalitu lidského života. 

Umět si říci o své potřeby, domluvit se druhými, umět řešit konfliktní situace, umět se rozhodovat, být odpovědný za vlastní jednání – to jsou dovednosti, ke kterým se snažíme děti vést. Pečujeme o dobré vztahy mezi dětmi i dospělými, vytváříme emočně bezpečné prostředí, ve kterém se všichni mohou cítit dobře. Učíme se spolupracovat a pomáhat druhým. Každý člověk je výjimečný a každý může ostatním něčím přispět. 

Vnímáme dítě jako individualitu, ale společně se také učíme být součástí skupiny. Hledáme hranice mezi vnímáním dětské individuality a dítětem jako sociální a soucitnou bytostí. Učíme se, že někdy je nutné odložit naplnění svých potřeb, překonat nepohodlí, vnímat celek. 

Respektující přístup

Každý jsme jiný a naše odlišnost a jedinečnost je to, co nás vzájemně obohacuje. Budování vzájemné úcty, respekt k ostatním a odpovědnost za vlastní jednání. Společná pravidla jsou dětmi přirozeněji přijímána a pomáhají vytvořit prostor pro svobodné objevování. Jsme dětem oporou při prožívání a řešení konfliktů. Konfliktní situace vnímáme jako přirozenou součást života. Jejich prožívání zvyšuje míru frustrační tolerance, jejich řešení rozvíjí sociální dovednosti. 

Pro učení je důležité vytvářet emočně bezpečné prostředí. Průvodce vyjadřuje dítěto emocionální podporu, přijetí a pochopení. Dávat důvěru znamená ji nejdříve mít sám v sobě. Popisuje situaci, zrcadlí emoce dítěte a potvrzuje je. Pomáhá dítěti vyjádřit jeho pocity v pojmem. Při řešení obtížných situací a kofliktů jedinec roste. Důvěřujeme dítěti, že je kompetentní najít vlastní řešení a v tom jej podporujeme. Tam, kde ubíráme kompetence, chybí druhému i nám. Ukazujeme, že vždy máme možnost volby. 

Pravidla zprostředkováváme pomocí dobrých návyků. Vnímáme různorodost jako zdroj.

K dětem přistupujeme pravdivě a upřímně.

PEVNÉ HRANICE

Učíme se společně nastavovat pravidla a respektovat ostatní v souladu s principy Respektovat a být respektován. Věříme, že tento přístup postavený na sdělování postojů, respektu k druhým a na vzájemné dohodě vede k postupnému vytváření osobních hranic, které si pak každý neseme uvnitř sebe a řídíme se jimi. Děti se naučí vnímat, kam až je dovoleno jít, jaké jsou hranice prostorové i myšlenkové.  Hranice je pevná, ale v jejím rámci se dítě může volně pohybovat. 

Díky pevným hranicím a v rámci nich dáváme dětem prostor pro SVOBODNOU HRU. 

Uvědomujeme si důležitost volné hry, která vzniká z iniciativy dětí a děti sami ji rozvíjí. Hra je výrazem lidské svobody. Hra je pro děti důležitým prostředkem, díky němuž se vypořádávají s otázkami světa a poznávají přitom sebe a jiné lidi či věci. Svobodně volená činnost vytváří u dětí (a také u dospělých) vědomí kontroly nad svým vlastním životem. V poslední době se často setkáváme s tím, že děti mají stále méně času, který mohou věnovat volné hře a aktivitám, které si volí samy. Nadmíra řízených aktivit a institucionalizace dětství vede k tomu, že dítě nemá vládu nad svým časem, roste jeho frustrace a klesá schopnost ovlivňovat svůj vlastní život. V minulosti jsme my jako děti jsme měli mnohem více volnosti, svobody a soukromí. Považujeme za důležité dávat dětem prostor pro realizaci jejich nápadů, pro spontánní hry a prožitky. 

Svobodná hra umožňuje dětem zažívat přiměřené riziko (hry s klacky, pohyb v terénu, používání nástrojů). Přiměřené riziko má vzdělávací potenciál. Dítě zjišťuje jaké jsou jeho hranice, dochází k jejich posouvání a překonávání. Dítě zažívá pocit úspěchu i neúspěchu. Rozvíjí sociální dovednosti. Nachází nové poznatky. 

Je to vnitřní motivace, díky které chce dítě zkoušet nové věci, prožívat neobvyklé situace a přijímat výzvy. Chce poznávat nové a učit se novým dovednostem. Přijmout výzvu je nepostradatelná podmínka lidského vývoje a učení. Kdyby se dítě bálo pádu, stále bychom seděli na zemi. Dítě ke svému rozvoji potřebuje náboj dobrodružství a možnost překonávat překážky. 

Snaha vyloučit všechna rizika omezuje dítě i dospělé v poznávání a získávání důležitých zkušeností. Riziko je nedílnou součástí našeho života, nelze eliminovat všechna rizika. Pokud dítě omezuje pouze náš vlastní strach, je dobré se s tímto strachem učit pracovat. Člověk, který umí zacházet s rizikem, je ve větším bezpečí. Pokud se dítě postupným experimentováním naučí zacházet s rizikem, je ve větším bezpečí, než kdyby nemělo možnost zažívat situace, které jsou přiměřeně rizikové. Prožíváním takových situací se dítě učí samostatně vyhodnotit riziko, přemýšlet o možných souvislostech a rizikovou situaci dobře zvládnout.

Náš strach je často utvářen výchovou, kterou jsme my sami prošli, médii, tlakem společnosti, rodiny a okolí. Zkusme vnímat vlastní strach, který do situace vnášíme. Zkusme nepřenášet na děti naše vlastní strachy a bariéry. Strach snižuje schopnost přemýšlet a učit se.

RYTMUS

Rituály a slavnosti nám pomáhají uvědomit si běh času a přirozený koloběh ročních období, počasí a přírodních dějů. Dávají nám řád a potřebný rytmus a ukotvují nás v místě i společenství (ve smyslu někam patřím). 

Součástí každodenního života školky jsou rituály, které nám pomáhají orientovat se v čase a prostoru, ukotvují a dávají pocit jistoty. Den začíná ranním kruhem a společným pozdravením. Ke společným činnostem svolává zvuk zvonečku. Básničky a písničky jsou společným prožitkem a dávají také možnost připravit se na přicházející změnu. Důležitou součástí denního rytmu je také potřebný odpočinek a spánek, který střídá čas aktivity. Malé děti vnímají čas cyklicky. Potřebují přiměřené tempo. Naším úkolem je být s dětmi v jejich tempu. 

Svátky slouží k obnovení sil, měly by očišťovat a posilovat to dobré v nás. Cyklické vnímání času pomáhá dětem i dospělým lépe život prožívat, vnímat jak plyne a pomáhá také překonávat období nepřízně (v minulosti například zimy, neúrody apod.). Děti vnímají čas především cyklicky (milníkem jsou narozeniny, vánoce a další svátky) a mají potřebu přiměřeného tempa. Naším úkolem je zajistit bezpečí a být s dětmi v jejich tempu.

Dříve byl člověk mnohem více součástí širšího společenství a následování tradic bylo snažší. Nyní je každý více sám za sebe, ale často cítí potřebu někam patřit. Slavnosti a tradice v sobě nesou moudrost a zkušenosti našich předků, kterou si chceme s dětmi připomínat a navracet ji tak do našich životů. Vnímáme spiritualitu jako součást pedagogiky. 

Ve slavnostech můžeme hledat jakou ctnost (dobrou vlastnost) nám přináší, můžeme ji jejím prostřednictvím zprostředkovat a rozvíjet. Ctnosti jsou stejné pro všechny lidi světa. Vývojová fáze malého dítěte je magický realismus, víra v nadpřirozeno. Pohádky a příběhy ukazují, že těžkosti a utrpení mají smysl a vedou k nějakému cíli. Každý si může sám najít, co pro něj konkrétní svátek znamená.

Za uspokojení těchto tří potřeb jsou zodpovědní rodiče a další průvodci dětí. Pokud má dítě ve svém životě tyto potřeby naplněny, samo si jednou bude schopné stoupnout do pevného středu – bude umět odpovědně rozhodovat o vlastním životě, bude umět respektovat druhé lidi i přírodu a stane se také pevným středem pro svoje děti.